2012
< |
 |
> |
Petr Zubek / Černé na bílém
Foto autor
… pustil jsem se hned do práce a kreslím a kreslím …
teda maluju, nebo spíš píšu, štětcem a černou barvou.
Původně v tom měla být jen Afrika, ale uvolňuji to.
Vše se pomalu vyvíjí a roste. Způsob a forma kresby je zatím
čistě intuitivní, dle situace, nálady v danou chvíli. Ten nápad
s tou rolí byl myslím dobrý. Samotný pracovní proces je tím
už zajímavý. To zabalování minulého, zaplněného a rozbalování
budoucího, prázdného.
Zatím se na plátně odehrává rituál ryze abstraktních,
organických tvarů a ornamentálních struktur. To vše se může
ale za metr či dva změnit, nechávám to na mě.
Chvilkama se v tom úplně ztrácím, a to mě baví.
Ruka následuje impulsy z hlavy … hlava je svobodná
a skoro nepřemýšlí.
Je to deník bez textu … O čase a energii. Proto i o Africe.
Snad ji do toho dostanu. Je to pro mě důležité.
Ve výsledku by mělo být vše velmi plné. Přeplněné …
ten přetlak se musí drát ven. Je to radost, mít tu svobodu
a pracovat chvíli tímto způsobem. Díky za ni.
Nazvu to asi „Černé na bílém“.
Paradoxně. Protože žádný text, žádná jasná zpráva, či statement
zde není. Naopak hledání, velké, dlouhé a černé. Na bílém.
P.Z.
----------------------------------
… I immediately got down to work and I’m drawing away.
Painting in fact, or writing rather, with my brush and black paint.
It was originally supposed to be only Africa but I make it looser than that.
Everything is slowly developing and growing. The manner and form
of my drawing has so far been purely intuitive, depending on the situation
and my mood at a given moment. I think the idea with the roll was good.
It makes the very process interesting – wrapping up the past, and the full,
while unwrapping the future, the empty.
The canvass so far reflects a ritual of purely abstract, organic shapes
and ornamental structures. But all that can change a metre or two later;
I leave it to myself.
At times I get completely lost in it which is something I enjoy.
My hand follows the impulses from my head … my head is free
and barely thinks.
It’s like a diary without text … about time and energy; about Africa.
I hope I can get it in. It’s important for me.
Eventually, everything should be very full, even overflowing. Excess pressure
will out. It’s such joy to be free and to be working like this for a while,
and I’m grateful for it.
I think I’ll call it In Black and White, although it has no text, no clear message
or statement. Instead, it is more like searching, long and black. In white.
P.Z.
Sekce 01 - Ver. 1 / přízemí
Autor: Pavel Richtr
Zvukové kompozice: Leoš Hort, Jakub Jindra, Mojmír Měchura, Martin Blaško
Sekce 02 – Dobrou noc, spím / I. patro
Autoři: Adéla Korbičková, Ondřej Homola, Ondřej Merta
Sekce 03 – Jsoucno / II. patro
Autor: Tomáš Sedláček, spolupráce: Martin Blaško
vernisáž, foto Michal Popieluch
Petr Zubek / Černé na bílém
Pobyt v čase a bytí
text Františka Kowolowského
Petr Zubek, *1967 ve Frýdku-Místku
Vysokoškolská studia započal v roce 1987 na AVU v Praze, odkud
v r. 1991 přestoupil na slavnou Kunstakademii v německém
Düsseldorfu, kde studoval sochařství. Poté absolvoval dvouleté
postgraduální studium na prestižní Umělecké škole pro nová média
v Kolíně nad Rýnem, kterou zakončil v r. 1997 Diplomem
pro audiovisuální média.
V době působení v České republice byl spoluzakladatelem
a členem skupiny „Pondělí“, spolu s Milenou Dopitovou,
Pavlem Humhalem, Petrem Lysáčkem, Michalem Nesázalem a Petrem Písaříkem.
V Düsseldorfu byl členem Laboratoře pro nová média „X Object
space“.
V letech 2001-2004 působil jako výtvarník a animátor
v Multimediálním divadle „Animax“ v Bonnu, vyučoval
na Institutu designu v Düsseldorfu a poslední dva roky na FAVU
v Brně, kde vedl ateliér Multimédií.
Aktivně vystavuje od r. 1989 a jeho díla byla možno shlédout
v renomovaných prostorách, jako např. v pražské
Národní galerii, či v Národní galerii v Bratislavě,
v zahraničí pak v düsseldorfském Muzeu Kunstpalast
nebo düsseldorfské Kunsthalle, v Muzeu Abteiberg v Mönchelgladbachu,
v Amsterdamském Institutu pro nová média „Monte Video“
a dalších galeriích u nás i v zahraničí.
Působil také jako kurátor i účastník Mikulovského sympozia
„Dílna“ a několika dalších výstav.
V letošním roce se mimo jiné zúčastnil významné skupinové výstavy
„Ostrovy odporu. Mezi první a druhou moderností 1985 – 2012“,
ve Veletržním paláci v Praze, jejímž záměrem bylo zmapovat podstatné
myšlenkové a názorové transformace uplynulých 25 let.
Z mnoha ocenění stoji za zmínku Cena Mediálního umění země Severního Porýní – Vestfálska z roku 2001, stipedium do New Yorku düsseldorfské Nadace Ernst Poensgena, čestné uznání za společný projekt Interaktivního divadla „FX Factory“ na Ars Elektronice v Linci a Cena za sochařství a média Nadace Lichtburg v Berlíně.
Trvale žije v Düsseldorfu.